(sv. Patrik)

Postava boha stvořitele je velmi záhadná v celé mythologii.
Velmi často je tento bůh zaměňován za Dagdu, Cernunna či Belena.
Pravdou je, že tento bůh může být čímkoliv a kýmkoliv a přesto být všemi výše vypsanými.
Keltové jej znali jako: „Toho, jenž s Matkou zemí stvořili bohy a civilizaci.“
Druidové jej nazývali: „Bohem trojnásobného klíče.“
Jeho podoba ani jméno nesmělo být předáváno a byl uctíván takto neznám.

Velmi pravděpodobně se však celá věc má trochu jinak.
Keltské zobrazení bohů je velmi odlišné oproti jiným národům v jejich době. Bohové zde nemají lidskou podobu, ale velmi často se jedná o symboly a náznaky.
Stvořitel tedy mohl být bůh zobrazený tajemstvím a neznámem. Stejně jako mohl být jen odrazem na vodní hladině a nebo svitem měsíce.
Dosti možná je také teorie vycházející z faktu, že Druidové měli hluboké znalosti fungování světa a vzniku vesmíru a života. A tak mohla teorie znít nějak takto (upozorňuji, že se jedná pouze o moji teorii):

„Bohyně Matka, jenž je ztělesněním naší země, která nás vychovává a hýčká, dává nám jídlo a vodu, dává nám vítězství i poučení z prohry, je tedy matkou nás všech. Každá matka musí mít ale chotě, díky kterému se stala matkou. Síla, která dala naší planetě statut matka je vesmír ve své prvopodstatě. Vesmír a jeho zákonitosti jsou tedy otcem, který spolu s mladou zemí, naší budoucí matkou, zplodil život.“  

Pokud přejdeme takovéto teorie, pak svátek stvořitele byl po vstupu křesťanství přejmenován na svátek sv. Patrika a v Irsku je 17. březen národním svátkem slaveným dodnes.