Předlouhé měsíce vnímám osobní neduh vůči Vám, jež jste tak velice pěkně reagovali na naše unikátní rukodělné vazby, které vznikají v tajuplné a mystické dílně lóže OLDM. Dnes se míním na Váš účet tohoto neduhu tedy zbavit a dokonat to, jež mě tak v mysli tlačilo.

Dovolte představit Vám nový kousek našeho ražení. Joman Shalhevet – Deník Shalhevet.

Je tomu cirka čtvrt roku, kdy nás v ponurý, avšak krásně magický podzimní den navštívila židovská princezna Shalhevet. Mlaďounká mystička a ritualistka, která přišla se zvláštní prosbou, žádostí, o vytvoření svého unikátního deníku. Dílo mělo samo o sobě nést část prastaré chasidské nauky, vykonané jí samotnou, a onu knihařskou, až duchovní zručnost naší magické knihařské dílničky. Věru, bylo se na co těšit.

Dílna byla pečlivě vykouřena vonnými směsi, materiály připraveny, svíce skotačivě plápolaly po celém prostranství a vytvářely na stěnách vlastní iluzorní magii světel a stínů. Tichá podmanivá hudba naplňovala místnost a podbarvovala již tak mythem prolnutý prostor.

To, čeho se bohužel v úplnosti nedočkáte, byl samotný proces vytváření tohoto deníku, neboť i nám byl z největší části nepřístupný, a to v okamžicích, když si ve svém zvláštním rituálu vypisovala Shalhevet své čarotvorné popisy na desky. A musím říci, že když jsem desky před potahováním zahlédl, byl jsem opravdu zmaten a fascinován přesložitým invokačním popisem, který celý pokrýval oblast desek a hřbetu. Zčásti hebrejským písmem, zčásti piktogramy a tajemnými symboly.

Desky byly samozřejmě vyrobeny z masivního tvrdého dřevitého materiálu. Co však pro mne bylo naprosto neuvěřitelné byl pergamen, jež si sama budoucí majitelka výtvoru přinesla. Nevím, jaké zvíře tuto kůži na sobě neslo, či kdo jí takto vyčinil, ale musím říci, že svou odolností a houževnatostí byl pro mne tento materiál dodnes nepřekonaným překvapením. Při střihání musely být použity ty největší čalounické nůžky a zvuk, jež při střihu pergamen vydával, byl více jak srovnatelný s jasným zvonivým zvukem, jež vydává při střihání ocelový plech. Pro mne opravdu zázračné, jakou tvrdost dokáže pergamen, tedy kůže, vydat. Samozřejmě následné nanesení na desky bylo již utrpením, i když spíše úsměvným, a podobalo se více hrubé klempířině, při které dominovalo kladivo, zatnuté zuby a vší silou lisované jednotlivé potahované fragmenty desek.

Na závěr byly do plastického vlisu vlepeny dvě reprodukce obrazů od Gustava Doré, tištěné na kreativní papír, podobně jako má naše bibliofilní Abramelinova magie. Opravdu povedené Dílo, které na první pohled může přitahovat oči svou zajímavostí, avšak nikdy neodhalí to, co kryje ve svém nitru.

Pro mě osobně, ale i nás všechny, to byl krásný důkaz toho, jaký by mohl být svět pln ladné a spanilé magické tajemnosti. Škoda ... je tak dán jen ve fragmentech u lidí, kterých je tak pramálo, že mohu jen smutně zoufat.

Nuže, alespoň několik obrázků, pochopitelně již dokonané kompletní vazby, na portálu GRIMOIRE.cz.