Dnešním obsáhlým příspěvkem potěšíme především ty z Vás, kteří mají rádi výtvory naší dílny, ať již jako sběratelé, jež tyto knižní unikátní perličky přímo kupují a nebo prostěji jako jedince, kteří mají rádi starou knižní vazbu a pohlížejí tak na naše dílka jako na zajímavosti.

A tentokráte je opravdu na co koukat.

Překlad Necronomiconu (Simonova) má naše lóže v držení cirka desítku let. Přesněji Petr z Vlkova, protože naše lóže takto stará samozřejmě není. Zatím byl dostupný jen pro naše soukromé účely, a tak se potulovalo mezi námi jedno lóžové vydání. S naším vstupem na knižní scénu jsme si říkali, že by byla velká škoda pro čtenáře tuto knihu nepřipravit. Toto přání jsme pro Vás tedy splnili, což byl počin o něco složitější, protože kniha má samozřejmě autorská práva, která byla třeba uhradit - respektive pořídit licenci na vydání v ČR. Potěšíme Vás tedy tím, že jsme zakoupili jak licenci na neomezené knižní publikování versí běžnou, komerční, tak na 60ks vydání bibliofilií. Licence se vztahuje jak na Necronomicon, tak na jeho Zaklínací knihu.

Protože se k tomuto dílku však váže z naší strany dosti zvláštní vztah, řekli jsem si, že ty opravdu první knihy  by měly přijít do rukou zvláštních jedinců, kteří nás podporují svým zájmem o naše bibliofilie. A taktéž jsme zatoužili dát vzniknout prvním kusům v co největší symboličnosti. Štěstí nám opět přálo a dokončení všech potřebných formalit pro zakoupení licence vyšlo krásně na přelom roku, občanského letopočtu. Tedy asi pro Vás lépe řečeno, na přelom židovského roku. Objednali jsme pro tento účel tmavě hnědé knihařské kůže - kozinky ze Solnice (je zde jedna z posledních pravých českých koželužen), připravili dopředu tisky a započali s pracemi přesně dva dny před Dnem soudu tak, aby v okamžiku, kdy rozvibruje synagogy celého světa zvuk šofaru (roh, na něž se v tyto dny troubí), byla práce téměř dokončena. A protože 1. tišre byl šabat všech šabatů a nikdo z židovského osazenstva nemínil odložit Talmud, aby něco udělal, tak muselo nadepsání knih počkat až na večer druhého dne měsíce Tišri. Je opravdu zajímavé porovnat oslavu nového roku mezi Židy a evropskou „křesťanskou“ společností. Myslím, že to vskutku vypovídá o všem. O tom, kdo je v uctivé modlitbě se svým Bohem a kdo je jen zblblým stádem, které žádného boha nemá. Což lze samozřejmě vynahradit lahví sektu a pořádnou opicí.

Nyní však trochu blížeji k oněm dvou sestřičkám, které v tyto dny vznikly. Obě jsou absolutně stejné. Obě vznikaly souběžně a obě si odnesly několik unikátních fragmentů. O jednom jsem se již zmínil - vepsaný datum 2. tišri 5770 / 1. - pro obě vazby. Druhým specifickým fragmentem je podpis Petra z Vlkova, který jinde nepotkáte. Tedy až dosud. Dílka jsme chtěli udělat i tak, aby byla dostatečně odolná, a tak jsme nezkoušeli zbytečně žádné kreativní zpestření a zvolili absolutní klasiku. Kožený hřbet s vazy, které jsme však tentokráte nechali volnější, aby připomínaly spíše žebroví, na kterém je natažená ztvrdlá seschlá kůže, kožené růžky, a to vše v kombinaci s černým potahovým papírem. Celé dílko jsme nakonec lehce natřeli včelím voskem. Obě knihy mají kožená „lízátka“ namísto tkaných kapitálek a obě mají obsah tištěný na žlutavý 120g papír. Ten je do knihy jen složen, bez osekávání a broušení, aby působilo dílko hrubším okultním stylem. Pěkný ostrý tisk nám zaručila naše vlastní tiskárna, zvláštní obsah a forma vysazení NEJSOU stejné jako u komerční verse. Toto je unikátnost našich bibliofilií Necronomiconu, která se objeví i v dalších kusech. Kniha je vysazena, takříkajíc, prakticky. Zaříkání jsou vždy u svých bran spolu na dvoustraně. Bibliofilie jsou také ilustrované; i když jen decentně. Iluminace - okrasné úvodní písmo, je samozřejmostí. V komerční versi však nebude. Pečetě jednotlivých inteligencí jsou pěkně ručně kreslené. Žádný přesný počítačový kruh a do něj vložený tvar. Ale vše, jak má být - rukou. „Průpovídkový“ úvod jsme odsunuli na konec knihy. Dále má toto dílko již jen naší kratší předmluvu, která v komerční versi nebude, a také je ušetřeno jednoho otevřeného dopisu, který se objeví v komerčním vydání. Nepříjemný to otevřený dopis adresovaný jednomu „velkému“ českému magikovi a jeho nohsledům, obecným promagickým pomlouvačům (spíše tedy jednomu), který si jen tak nikdo za klobouk nestrčí. Tohoto je naše bibliofilie ušetřena. Tolik vše popsáno jen pro zajímavost a Vaše potěšení. Knihy jsou již u svých majitelů.

K nahlédnutí (po kliknutí se obrázky zvětší):





To vše, výše popsané, se odehrálo před týdnem. Další práce, v týdnu tomto, dala také dva Necronomicony, které jsou již prodejné a v nabídce našeho kvelbu. Nyní se však musím vrátit ještě k předešlému týdnu. Protože se vždy dělají věci lépe najednou a ve větším množství, společně s prvními Necronomicony jsme se rozhodli ještě potěšit, jak jinak, i Žida Abramelina, a tak jsme vytvořili dvě krásné a již trochu kreativnější vazby. Kreativita však nešla na úkor starobylého vzhledu, protože jsme čirou náhodou objevili krámek, kde mají pravé ruční papíry a dřevnaté buničiny. Skvost. Při nákupu se prodávající domnívala, že jsem cizinec. Češi prý neví „na co by jim to bylo“. Vy to však již ode dneška vědět budete, protože se naše vazby posunují zase o kousek dále ve své prapůvodní originalitě. Do hlubokého středověku, kdy se kůže z kozy sehnat dala, ale papír - to byl zázrak doby, dlouho nedostupný běžnému lidu. A tak Žida Abramelina, spíše tedy jeho vazby, okrášlil do kombinace ruční morušový papír a ručně čerpaný papír. Blok v knize je z komerční verse, avšak tištěn na luxusní barevně stálý papír. Knihařina - absolutní klasika. Motouzy, voskované nitě, předsádky na křidélkách pro lepší rozevírání. Hřbet s vazy, ručně nadepsané štítky. A v knize - v obou těchto - také ono kouzelné 2. tišri 5770.

Jedna z knih, ta s morušovým potahem, má také docela zajímavý raritní nedostatek. Před šitím se prohodila první a druhá složka, což se při samotném sešívání sice odhalilo, ale předsádka byla křidélkem uchycena již k druhému bločku. Po překontrolování jsme se nakonec rozhodli knihu takto sešít bez prvního bločku, který obsahuje jen předmluvy, poděkování sponzoru a volné strany. Kniha tedy začíná velice pěkným volným lisem a následně První knihou Abramelina. Patrně by si této zvláštnosti nikdo ani nevšiml. V obsahu pak byly tyto první strany ručně vyškrtnuty. I toto patří k unikátnosti ručního vazačství. Chyby, které činí tyto knihy ... lidské. Samozřejmě chyby, které nejsou nijak na škodu.

Obě knihy jsou k zakoupení v našem kvelbu a k nahlédnutí zde:





Posledním kouskem, který také vznikl na přelomu židovského roku 5769 - 5770 je jedna Goetia OLDM. Ta samá klasika jako u Abramelina s morušovým papírem. Vše stejné. Tmavá kozinka, vazy, ruční štítek. Obsah z klasické verse, který je však tištěn na luxusní papír. Zapsané datum 2. tišri 5770. Všechny předchozí knihy, a i tato, ještě mají samozřejmě kulatou signaturu dílny lóže OLDM.

Goetii si můžete zakoupit či prohlédnout zde:




A jsme o týden dále - následný týden byl taktéž plodný na dílka naší lóže. Snažili jsme se bibliofiliím nyní opravdu věnovat, protože naše nabídka doslova a do písmene již vyschla. Tentokráte jsme chtěli napravit trochu stav s Claviculí Salomonis, kterou jsme zatím vyrobili v žalostně malém počtu, a tak jsme se pustili rovnou do dvou. Obě mají námi tištěný obsah. Ten je v podstatě stejný jako u komerčního vydání. Jen jsme opravili některé známé chyby a nedostatky, vypustili předmluvy a vsadili specifickou tiráž dopředu, na místo autorského impresua. Vazba, jako vždy, středověká klasika. Jako kámen tvrdá proškrobená kozina hnědé barvy s tmavšími skvrnami, které vznikají z ručního zpracování a protírání kůže. Vazy, mezi kterými je taktéž tuží nadepsaný štítek. Jedna kniha má morušový papír. Druhá však jde ještě dále ve své ranné knižní hrubosti. Do kombinace s kůží je zde použita dřevitá buničina. V podstatě nerozpuštěná vlákna dřevin. „Poloviční“ papír, ze kterého si lze zadřít třísku do ruky; tedy opatrně (trochu nadsázka). Tento potah má ovšem neopakovatelnou hrubou strukturu, která sice není možná to pravé co do absolutní výdrže, protože hladký povrch odolá tření daleko snadněji, avšak co do vzhledu a originality, je tato vazba před vším, co jsme zatím udělali, a pokud si budoucí majitel nechává své knihy v knihovně a netahá je v ranci s sebou po toulkách světem, vazba s přehledem přežije ještě několik generací po něm i s tímto hrubým „papírem“.

Vazby jsou v našem kvelbu a nahlédnout můžete zde:





Posledním kouskem před slibovaným Necronomiconem je znovu Goetia OLDM. Avšak i tato vazba si užila jeden unikátní karambol. Protože chvilku před nadepisováním štítku zrovna v lóži probíhala diskuse nad znaleckým posudkem, který jsme nechali vypracovat na plagiáty v knize Goetie (nakl. Vodnář), chudák nadepisující osoba patrně myslela na věci tyto, a tak namísto běžného nadpisu Goetia OLDM, tuží nadepsala lístek Goetie. Že je něco špatně, jsme si všimli až den poté, když už byl lístek i nalepen. Zajímavé, nemyslíte? A i když by nebylo těžké celou věc napravit, rozhodli jsme se této krásné vazbě nadpis Goetie nechat - vždyť přece skrývá ve svých útrobách samozřejmě naší knihu Goetia OLDM. Vazba je naprosto stejná jako u předchozí Clavicule s dřevnatou buničinou. V ruce kniha působí velmi zvláštním dojmem okultního prastarého svazku. Kdybyste se snad někdo do ní zakoukal a chtěl lístek na hřbetu opravit - napište.

Tato vazba je taktéž v prodeji a k nahlédnutí i zde:



A nyní se dostáváme konečně k tomu dlouho očekávanému. První dvě volně prodejné knihy Necronomiconu. Čísla ponesou 2 a 3, to raději předem avizujeme.

Obě knihy jsou obsahově také z naší lóžové úpravy, jak jsme popisovali výše. Jsou tištěny na 120g zažloutlý, ale barevně stálý papír. Blok šit na zapuštěné konopné motouzy, papír jen skládán pro hrubší vzhled. Hřbet je zpracován však do černé teletiny a zdobí jej vazy a mezi ně vlepený ručně nadepsaný štítek.

První z knih je dokombinována ručně čerpaným papírem rudo hnědé barvy, který má zajímavý plastický povrch. Druhá vazba je kombinací černé teletiny a smaragdově zeleného travního vláknitého papíru, který krásně ladí ještě se zelenou záložkou a tmavě zelenými předsádkami.

K prodeji jsou tyto unikátní ruční vazby v našem kvelbu a k nahlédnutí zde:










Závěrem ještě musím říci, že nehledě na různé pomluvy o nás, šířené kodyjema, jste nás mile překvapili svým zájmem o naše knihy. Co jsme si mohli více přát, než za rok naší nakladatelské činnosti vydat téměř všechny naše předešlé překlady a prodejem se vyhoupnout na posici rovnou ostatních nakladatelů. Nutno podotknout, že za to děkujeme především právě kodyjům, pomlouvačům a fantastům, kteří nám svým protivenstvím udělali dostatek reklamy a vynesli nás do veřejné známosti. Co dodat - udělali jen to, s čím jsme předem počítali a co bylo zřejmé a snadno pro nás použitelné. Díky jim. Více však díky Vám.

I bibliofilie, nehledě na jejich zdražení (které ovšem odpovídá řadě hodin práce a drahým vzácným materiálům), jsou dnes známé a dobře prodávány. Je to pochopitelné. Řadě jedinců již došlo, že nebudeme žádná hvězdička, která se jen rychle mihne nebem a shoří, a tak sběratelé mají důvod si uvědomovat, že budou mít doma cosi opravdu zvláštního. Někteří, a tímto je zdravím, si kupují i několik svazků téže knihy v různém zpracování, což nás samozřejmě těší ještě více. Navíc - ty knihy opravdu vypadají v knihovně prostě fantasticky.


Závěr roku podle Georgiánského kalendáře jsme se rozhodli již věnovat jen poklidnějšímu skluzu ve stávajících aktivitách. Příští rok bude ale již zvláštnější, protože část své snahy přesuneme do působení v trochu jiné rovině. Doufáme, že ať se za nás modlí kdokoliv (a dělá to opravdu dobře), bude pokračovat a štěstí a pocit povznesení nás budou doprovázet i další rok a další činnosti. Taktéž doufáme, že se zklidní i ona kodyjovská podlost dnešních magiků a rozhýbe se trochu kolegialita, která by nám VŠEM pomohla k lepší cestě za duchovním růstem a přinesla konečně i díla jdoucí z vlastní praxe, vlastních názorů a zkušeností. Musíme všichni doufat v to, že jednou mozek zvítězí nad komplexy a vše se obrátí v cestu rozumu. Vždyť je to cesta Magů.